Malá village Kochánov se nachází na Vysočině blízko městečka Velké Meziříčí. Jako v každé vesničce našeho formátu, tak i u nás si kdysi před léty většina kluků půjčovala (ze začátku tajně) tátova nebo dědova pionýra. Když skončila povinná školní docházka, začali jsme sedlat stroje většinou mírně větších kubatur 125ccm nebo 175ccm. Tyhle výlety občas skončily setkáním s policií a následnými problémy s rodiči. Nutno podotknout, že příslušníci byli celkem rozumní a nedělali problémy po úřadech a školách.

Jak šel čas, bylo nám patnáct, a začala éra papírových řidičů těch starých pionýrů a mopedů. Policie už nás tolik neděsila a tak jsme dělali výlety i dál než dřív. Nutno podotknout, že byla éra Heavy metalu, tím i pravidelných návštěv v okolních kulturních domech, kde se pilo víno (pivo se neprodávalo a kořalka se tehdy na zábavách prodávat nesměla) a výše uvedený hudební styl i se svými odnožemi nám proudil v žilách. Bylo nám šestnáct, alkoholem jsme nešetřili a jeho vypité množství bylo omezené pouze finančními prostředky. A nebyly to jen zábavy. Začaly se dělat takové už skoro klubové akce, kde se koupila bečička piva, sehnala se slivovička a "vzhůru do bezvědomí". Tady to vypadá, že již od mládí z nás vyrůstali notorici nejsilnějšího kalibru. Fakt je, že frekvence těchto akcí byla malá, ale byly to počátky pevného přátelství.

Vznikl klub SAJTNA Kochánov. Spolek Alkoholiků Jistě Také Někdy Abstinujících. Nebyl to motoklub, byl to klub přátel, kteří drželi při sobě v době, kdy komunismus dodělával. No přišla revoluce a většina z nás už byli papíroví řidiči motocyklu. Začali se dělat vyjížďky, trénování podhrabů, smyků, ladění motorů a podobných blbovin. Ze SAJTNY se postupem času motoklub stal. Každý si pořídil časem nějakou 250ccm nebo 350ccm. A přišel první čundr. Prázdninová akce na celý týden na mašinách. Klobouk dolů. Staré, nepříliš udržované Jáwky se drželi statečně a tenkrát všech sedm dojelo tu tisícovku kilometrů bez větší poruchy než jako je karbon na svíčce. Tím jsme tomu propadli definitivně. Podívali jsme se občas na nějaký sraz, začalo ladění strojů a shánění Pávů.

Dneska nás je o málo víc než tehdy, ale zase je problém se všichni sejít. Někteří mají už své drahé polovičky, někteří jsou ve stavu čekatelském, někoho omezuje práce…. Ale na pravidelnou letní akci a na pár srazů vyrážíme v poměrně rozumném množství.

Náš klub nemá žádné stanovy, žádného prezidenta ani jiné nadřízené a podřízené. Nemá žádná pravidla, kromě respektování druhých. Spojuje nás radost z jízdy a z vůně benzínu..